THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská náplavka je jako činná sopka. Její erupce vyhodila jiskry i do dalších měst a tak začínají ožívat místa u řek i v dalších městech. Krom mé rodné Plzně jsem se o tom nedávno přesvědčil i v Ústí nad Labem, kde si pár nadšených holek v mobilní buňce pod mostem Dr. Edvarda Beneše otevřelo malé bistro a pořádá koncerty přímo pod ním. Tento prostor mi dává první možnost vidět naživo kapelu, o které se v poslední době často mluví, a sice pohrobka punk rockové HANBY, jehož jméno se zrodilo z poslední desky HANBY. Ještě před tím, než pod mostem zazněla KOVADLINA, se tu ale chystá chomutovská KOBRA XI. Po všech stránkách stará škola, která kříží thrash metal jak s grindem, tak s crustem a je vidět, že to tak dělají už dlouho. Zahrané fajn, blackmetalový odér parádní, jen v porovnání s KOVADLINOU set statický a relativně bez energie.
Ačkoliv jsem si stokrát mohl říkat, že KOVADLINU budu brát jako novou kapelu a tím pádem je nebudu srovnávat, nedá se to. Padesát procent HANBY je součástí KOVADLINY, jen Libor odložil basu a vzal si kytaru. A nutno říci, že dobře udělal. Kytary jsou mnohdy více cinkavé a nebojím se říci emo, naopak basa je špinavější. Regál za bicími tomu dodává potřebný lauf, takže hudebně je mi KOVADLINA o poznání bližší. Navíc krom punkrockových hoblovaček a emo hardcoreových rozervaností tu máme i pecky jako „Když přichází tma“, což je vlastně taková poctivě noisová grind-punková hoblovačka na tři čtvrtě minuty.
Při koncertě samozřejmě všichni zírajj na Banána. Ten je nedílnou součástí skládačky. Jeho projev je strhující. Válí se pod mostem v prachu, hází po sobě šutry a ještě při přídavku odhazuje mikrofon a přímou cestou se upaluje zchladit tělo a vyprat triko do Labe. Povídání mezi skladbami není moc, a když už je jasně adresné, bez nějakých dlouhých proslovů. Jediné, s čím mám trochu větší problém (a měl jsem ho vlastně v menší míře i u HANBY), je to, jak Banán pokládá texty do skladeb, tedy dost hrubě a násilně, jakoby bez citu pro tu hudbu okolo, ale doufám, že mě soustředěnější poslech třeba přesvědčí o opaku. Za mě skvělý koncert se svým vlastním příběhem, v parádním prostředí a ohnivou energií.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.